Pevnost Sacsayhuamán - nejpůsobivější památka Inků

Při návštěvě Peru by si nikdo neměl nechat ujít prohlídku Cuzca – hlavního města Inků, zejména pak Sacsayhuamanu [Saksaj uamanu]. Jde o jednu z nejpůsobivějších památek Inků, z níž se však do dnešních dní dochovalo asi jen 20% z původní velikosti. I tak při pohledu na mohutné kamenné bloky zůstává rozum stát, jak vlastně mohl být Sacsayhuaman postaven.

Sacsayhuaman, jehož jméno v překladu z kečuánštiny znamená „Spokojený sokol", začal kolem roku 1440 budovat incký vládce Pachacuti. Pevnost má představovat hlavu pumy, zatímco její tělo znázorňuje samotné Cuzco. Právě vyceněné zuby pumy měly město ochraňovat před možnými nepřáteli. Přestože je areál Sacsayhuamanu obrovský, je to jen zlomek toho, co se na místě nacházelo v inckých dobách. Od poloviny 15. století pracovaly na stavbě pevnosti tisíce dělníků, kteří neznámo jak řezali a přesouvali obrovské a několik tun vážící kamenné bloky. Největší kamenný blok, který se na Sacsayhuamanu nachází, údajně váží více než 300 tun. Tyto údaje se však velmi liší, jiné jsou udávány v knihách, jiné říkají tamější průvodci a jiné najdete na internetu.

Budování pevnosti

Pevnost je postavena z různých druhů hornin. Na vnější valy byly použity masivní bloky dioritu, základy byly vystavěny z yucayského vápence dopraveného z 15 km vzdáleného lomu a na vnitřní budovy byl použit tmavý andezit vytěžený v lomu 35 km daleko. Jak tyto několikatunové kamenné bloky v té době přepravovali a jak je opracovávali, je dodnes záhadou. Uvádí se, že během vrcholného období mohlo na Sacsayhuamanu žít až deset tisíc lidí. Když se sem však v následujícím století dostali španělští dobyvatelé, prohlásili že je to dílo ďábla. Nechápali totiž, jak by podle nich primitivní indiáni mohli něco takového vybudovat. Následkem toho bylo téměř celé sídliště rozebráno a jednotlivé kamenné bloky použity na výstavbu domů, kostelů a různých budov v Cuzcu. Většina vnitřních hradeb se tak nedochovala. Masivní základy jim naštěstí přesouvat nešly a tak zde zůstaly dodnes. Jedná se o tři řady klikatých zdí, které se táhnou v délce cca šest set metrů. Až dvacet metrů vysoké obranné valy s dvaadvaceti opakujícími se typy zdí sloužily jako určitá forma obrany. Kdokoli se pokusil hradby přemoci, byl vždy zasažen střelou z jiné zdi. Gigantické obranné valy poskládané z obrovských kamenných bloků, které jsou dokonale opracovány a zapadají do sebe tak, že do spáry mezi nimi nejde prostrčit ani čepel nože, nedokázal poškodit ani zub času, ani četné bitvy, které se na nich odehrály, ba ani častá zemětřesení.

Chrám slunce

Rozložení hradeb dalo vzniknout teorii, že Sacsayhuaman nebyl vystavěn pouze jako pevnost, ale ve skutečnosti znamenal mnohem více. Nahoře na cimbuří stávaly tři velké věže, z nichž se dochovaly jen základy. Jedna – nazývaná Muyu Marca - byla kruhová a používala se jako zásobárna vody pro posádku, zatímco další dvě – Kalla Marca a Paunca Marca - měly patrně náboženský význam a používaly se během rituálních obřadů obětování bohům a uctívání slunce, měsíce, hvězd, hromu a blesku. S největší pravděpodobností byl Sacsayhuaman pradávným duchovním centrem Cuzca. V zadní části pevnosti se nachází Chrám Slunce, o kterém někteří archeologové tvrdí, že právě tento chrám je nejdůležitější sakrální stavbou celé incké říše a nejposvátnějším místem Sacsayhuamanu.

Před hradbami se rozprostírá velký rovný ústřední areál, který bývá každoročně v červnu dějištěm festivalu Inti Raymi. Naproti hradbám se tyčí kopec Rodadero, v němž archeologové objevili základy několika dalších staveb. Na kopci se nachází tesaná a vyleštěná kamenná lavice známá jako Trůn Inky. Z něj měl vládce říše skvělý výhled na celou promenádu před hradbami, kde se již tehdy konávaly četné slavnosti, zápasy a hry.

Je mnohdy až neuvěřitelné, co vše předkové bez jakékoli mechanizace dovedli postavit a zanechat pro další generace.

Zdroje: magazin2000.cz
peru.svetadily.cz
www.zivaplaneta.cz