Stanislav Bechyně - „král" železobetonové konstrukce

Studia a vyučování

Stanislav Bechyně (1887–1973) se narodil v Přibyslavi, kde je po něm pojmenováno náměstí. Nejdříve vystudoval reálné gymnázium v Novém Městě na Moravě a později stavební inženýrství na Vysoké škole technické v Praze (dnešní ČVUT), kterou absolvoval s vynikajícím prospěchem a v roce 1910 ji úspěšně zakončil. Patřil k oblíbeným studentům u profesorů. O deset let později, roku 1920 zde jako nejmladší člen profesorského sboru začal vyučovat statiku a dynamiku železobetonových staveb. Na fakultě působil až do roku 1958.

Nadšení pro obor

Už za svých gymnazijních studijních let se S. Bechyně po přečtení prvních publikaci o železobetonových konstrukcích (většinou psané ve francouzštině) nadchl pro tento nový stavební způsob a vycítil v něm nové stavební odvětví pro budoucnost. Není tedy divu, že hned po ukončení studia na vysoké škole nastoupil v roce 1911 do nově založené firmy, zaměřené na železobetonové konstrukce, dr. Ing. Karla Skorkovského.

Prosazení myšlenky

Prosadit se s myšlenkou železobetonové konstrukce koncem 19. a na počátku 20. století bylo opravdu těžké. Jen pro Vaši představu si dovoluji citovat ze zprávy o soutěži na most Ferdinanda I. v Praze - dnešní most Legií v Praze, kde stavební komise posuzuje v roce 1891 návrh St. Bechyně z betonu takto: "Jest to nejslabší práce ze všech návrhů na kamenný most, takže o ní ani vážně mluviti nelze. Jakkoliv v programu výslovně jest předepsáno pro pilíře a klenby kvádrové zdivo žulové, navrhuje se obojí z betonu, a to ještě způsobem příliš odvážným. Klenby na rozpětí 30 m navrhuje v závěru toliko 74 cm (proti obvyklé tloušťce 100 až 120 cm) a pilíře v patce klenby toliko 2 m tlusté – rozměry to, které by ani při nejlepší žule nebyly připustitelné."

Odvážná řešení - Lucerna

Stanislav Bechyně do svých projektů vnášel originalitu a odvážná řešení. Pražský palác Lucerna či Veletržní palác, železobetonové stropy kladenské ocelárny (podmínky soutěže byly vydány ještě za Rakouska-Uherska), či dálniční most u Senohrab – to je jen krátký výběr z díla významného českého architekta Stanislava Bechyně. Vyjmenovávat zde všechny návrhy a projekty, kde zanechal svoji stopu, to by bylo zbytečné a každý si to může najit na internetu.

Zastavíme se ale na chvilku u těch nejznámějších. Pár let po nastoupení do firmy dr. Ing, Skorkovského, se St. Bechyně s firmou zúčastnil stavební soutěže na výstavbu paláce Lucerna ve Vodičkově ulici v Praze v roce 1919. Podmínky pro získání stavebního povolení vydané tehdejším "pražským magistrátem" (musíme brát v úvahu, že se jednalo o dobu Rakouska-Uherska), byly natolik přísné, že prakticky znemožňovaly jakoukoliv stavební činnost klasickým způsobem. Zde nastoupila proslulá originalita Stanislava Bechyně. Využil geologické zprávy staveniště. Palác Lucerna měl být postaven na nánosu štěrkopísků a St. Bechyně využil vytěžený nános ze základů budovy k výrobě železobetonových sloupů a trámů, které byly později spojovány do rámových konstrukcí přímo na místě stavby.

Palác Lucerna se stal první stavbou v Rakousku-Uhersku a pozdějším Československu, kde nebylo použito nosného zdiva z cihel či dřeva. Také nosné stěny, komíny, schodiště a zábradlí jsou vyrobeny z betonu. V prvopočátečním projektu se počítalo s využitím hlavního sálu také ledové hrací plochy pro hokejová utkání. Z rozměrových důvodů se od tohoto záměru upustilo.

Přemostit Nuselské údolí

Po velkém úspěchu s Lucernou se již v nově vzniklé republice podílel v roce 1919 s architektem B. Kozákem na projektování dvou nových obytných sídlišť v Nuslích a na Pankráci v Praze.

Dopravní spojení mezi oběma sídlišti měla zajištovat speciální upravená tramvajová doprava. Tehdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že by se dalo Nuselské údolí přemostit. Opět přínos odvahy a originality St. Bechyně ve stavebnictví. Celý projekt byl však zastaven válečnými událostmi. Přemostění Nuselského údolí se St. Bechyně dočkal. Nebyl ale použit jeho návrh obloukového mostu, neboť nevyhovoval pro vybudování dráhy vznikajícího pražského metra.

Most v Komárně

Most přes řeku Váh v Komárně na Slovensku v roce 1955, přinesl pro Stanislava Bechyně mezinárodní ocenění a uznání. Na tomto projektu se v plné šíři projevila Bechyňova odvaha a originalita, ale hlavně neuvěřitelný cit pro materiál. Most navrhnul s plochým obloukem 112,5 m při vzepětí pouhých 8,5 m a s výškou průřezu ve vrcholu jen 1,12 m. Most je postaven napohyblivém podloží a Bechyně docílil tímto neobvyklým tvarem oblouku flexibility stavby.

Již jako věhlasný expert na železobetonové konstrukce se St. Bechyně pochopitelně v meziválečném období s firmou Dr. Ing. Karla Skorkovského aktivně podílel na výstavbě vojenských opevnění proti fašistickému Německu. Velkým přínosem byla jeho nová receptura složení cementu pro tyto účely.

Záchrana historických památek

Na závěr bych se rád letmo zmínil o jeho podílu na záchraně několika historických památek. Největším a dodnes světově nepřekonaným rekordem v přemístění budovy je bezesporu pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě roku 1975.

Celý kostel byl podbetonován železobetonovou deskou, vyzdvižen, posazen na kolejový systém a přemístěn 841 m.

Stanislav Bechyně byl držitelem mnoha domácích a zahraničních vyznamenaní. Vydal nejednu publikaci a učebnici o stavebnictví.

Zpracoval Hynek Oberhel
Zdroje: www.kzmpribyslav.cz, www.vlast.cz, cs.wikipedia.org