Lanovka na Lomnický štít – světový unikát své doby

Odvážný návrh

O lanovce na některý tatranský vrchol se uvažovalo již za Rakouska - Uherska. Po válce inženýr Václav Nevrlý, konstruktér a průkopník československých lanových drah, navrhoval lanovku postavit na Gerlachovský štít. Vedle tohoto návrhu, padl i další nápad vést ji na Slavkovský štít. Nakonec lékař a ředitel lázní v Tatranské Lomnici, Juraj Ország, prosadil lanovku na Lomnický štít.

Realizace a dodavatelé

Hlavním stavitelem staničních budov podle upravených projektů architekta Dušana Jurkoviče byla firma Karla Marvana z Hradce Králové. Tyto budovy jsou postavené z místní žuly, ocelobetonových a ocelových konstrukcí. Stavitelé se od původních projektů výrazně odchýlili, k čemuž se Jurkovič vyjádřil s nelibostí. Hlavním konstruktérem lanovky samotné byl Václav Nevrlý a realizace byla zadána firmě František Wiesner z Chrudimi. Ocelové konstrukce dodávala mostárna v Karlově Huti a kabiny byly vyrobeny v Kolíně. Od první studie se vědělo, že bude nutné 6 km dlouhou trať s převýšením 1727 metrů rozdělit do dvou samostatných drah. Navíc propastná kotlina Lomnického štítu musela být překonána bez podpěr! Hlavní konstruktér Václav Nevrlý to vskutku neměl jednoduché.

Extrémně náročná práce

Stavba lanovky začala na jaře roku 1936 výstavbou dolního úseku. Lanovka byla dvojúseková, se čtyřmi stanicemi na trase. První úsek vedl z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso s mezistanicí Štart a jezdily na něm kyvadlově dvě kabiny. Druhý úsek pokračoval ze Skalnatého plesa na Lomnický štít, zde byla v provozu jediná kabina.

Stavba lanovky v nadmořské výšce 2 634 metrů vyžadovala manuální zručnost a odolnost v těžkém horském terénu. Mlhy, sněhové vánice a také vichřice umožnily práci jen na tři měsíce v roce. Například bylo potřebné vynést nahoru první lano, aby tak bylo možné vytáhnut všechny ostatní lana pro osobní lanovku. Tažné lano, které mělo průměr 10 mm a délku 2 km na Lomnický štít vynesla skupina 53 lidí, přitom lano nesli tak, že ho měli několikrát omotané okolo pasu.

Přesun materiálu

Dopravu materiálu z Tatranské Lomnice na mezistanici Štart zabezpečovaly tři nákladní auta firmy Weiser. Tuny materiálu museli dělníci vynosit na svých bedrech anebo na povozech taženými koňmi. Na trase dlouhé asi 2,5 km překonávali výškový rozdíl asi 600 m. Za vynesený kg se platilo 40 halířů. Tažná zvířata a nosiči vynesli ze stanice Štart na Skalnaté pleso celkem 40 tun dřeva, 35 tun stěrku a písku, 5 tun cementu a skoro 7 tun ocelových konstrukcí. Na stavbě někdy pracovalo až 350 lidí a pro mnohé to byl dobrý výdělek.

Nákladová lanovka

Pomoc nákladové dráhy byla značná, za hodinu dokázala přepravit až 10 tun materiálu. V době od konce května do začátku července 1937 a to za 34 dní přepravila lanová dráha 16 tis. tun různého materiálu, to je asi dvacet nákladních vlaků se čtyřiceti vozy. Dovážet se musela i voda.

Uvedení do provozu

Zkušební provoz lanovky mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem byl slavnostně spuštěn už v prosinci roku 1937. Lanovka na Lomnický Štít byla uvedena do provozu v roce 1942.

Výstavba observatoří

V letech 1941 až 1943 vyrostla na Skalnatém plese meteorologická a astronomická observatoř. Iniciátorem její výstavby byl český meteorolog a hvězdář Antonín Bečvář. V letech 1954 - 1955 podle projektu Ladislava Beisetzera byl přistavěn měřící dům experimentální fyziky Astronomického ústavu SAV, který se inspiroval architektonickou podobou Jurkovičovy stavby. Později v letech 1957 – 1962 byla postavena hvězdárna a meteorologická stanice i na Lomnickém štítě.

Rekonstrukce a výměna

Přepravní kapacita prvního úseku přestávala stačit stoupajícím nárokům na přepravu lyžařů v zimní sezoně, a proto byla v sedmdesátých letech postavena paralelní kabinková lanovka v prvním úseku Tatranská Lomnice – Skalnaté pleso. Během rekonstrukce druhého úseku, která skončila v roce 1989, došlo ke změnám v koncepci lanovky, změně počtu nosných a tažných lan a k výměně téměř veškerého strojního zařízení.

Červená kabina a tažné lano

Dnes lanovku na Lomnický štít táhne speciální čtyřkilometrové lano z Lanárny ŽDB Drátovna Bohumín. Průměr lana je 26,5 mm a jeho hmotnost dosahuje 10 710 kg. Na vrcholném úseku překonává červená kabina pro 16 cestujících vzdálenost 1867 m a převýšení 855 m. Lano podepírá jediný stožár těsně pod horní stanicí a nejvyšší výška lanovky nad zemí je 255 m. Kabinku s celkovou váhou 4 tuny zavěšenou na dvojici nosných ocelových lan vyvleče tažné lano na vrchol za necelých 9 minut. (Lanovka jezdí jen v případě dobrého počasí)

Světový unikát doby

V době svého vzniku se jednalo o světový unikát a byla držitelem několika světových rekordů, mimo jiné proto, že kotlina vinoucí se nad plesem musela být překonána bez podpěr. Na vrcholu Lomnického štítu je také kavárna a malá botanická zahrada. A kdo se nebojí výšek a má rád trochu adrenalinu může si zde pronajmout dokonce apartmán s krásnými výhledy a užít si vysokohorskou atmosférou jako ve filmu „Anděl na horách".

Úžasný rozhled

Díky odhodlanosti a velké píli všech zúčastněných lidí při stavbě lanovky, navštíví vrchol Lomnického štítu ročně okolo sto tisíc návštěvníků. Provozní podmínky lanovky umožňují pobyt na vrcholu maximálně 50 minut. Z vyhlídkových teras na vrcholu štítu je skutečně nádherný rozhled na Vysoké a Nízké tatry, Spiš, Malou a Velkou Fatru a další pohoří Slovenska a za mimořádné viditelnosti je možné spatřit prý i Sněžku, vzdálenou 360 km.

Věřte, výhled stojí to

Z dostupných materiálů z Lomnického štítu Vladimíra Štěpánková a Zdeněk Dvořák