Zlatá horečka v horách středního Vietnamu

Vždy jsem si říkal, že doby zlatých horeček z přelomu 19. a 20. století typu Klondike a jména jako Bonanza Creek, Yukon, Eldorado Creek a Davson City, jsou bohužel už jen zaprášenou historií, o které jsem čítal v poutavých knížkách Jacka Londona. Není to ale úplně pravda. Zlaté horečky stále probíhají, ale samozřejmě v menší míře a s menším nerozumem a riskováním, jako na Klondike. Jedno takové místo je v dosud ještě málo dostupné oblasti hor ve středním Vietnamu.

Stejně jako tenkrát, i zde vyrostly u silnice, odkud se už může jen pěšky a v lepším případě na terénní motorce, skladové haly naplněné nezbytnými potřebami pro každého pořádného zlatokopa. Najdeme zde vše, od beden trvanlivých potravin, pytlů rýže a fazolí, gumových holinek, plášťů do deště, rýžovacích pomůcek a nářadí, po menší rýžovací stroje a žlaby. Stejně jako na Klondike, tak i zde bohatnou obchodníci více, než vlastní zlatokopové. Celá oblast je bohatá na zlato, které se tu těží jak z primárních zdrojů, tak i sekundárních, tj. klasickým rýžováním z koryta řek a potoků. Hlavním producentem zlata je zde polostátní těžební společnost, která získává zlato hlubinnou těžbou.

Cesta je náročná

Dostupnost tohoto ložiska je velmi problematická. Nejbližší silnice s asfaltovým povrchem je odsud vzdálená cca 12 km, od které už vede pouze lesní cesta obtížně průjezdná jen vojenským nákladním autem s náhonem na všechna kola, nebo terénním motocyklem. Cesta k dolu s výše uvedenými dopravními prostředky trvá přibližně hodinu a půl.

Trasa vede rozbahněným terénem v horách, projíždí se několika rameny řeky a několika potoky. Samotný důl (obr.1) je situován v prudkém pravobřežním svahu zářezu řeky. Levý břeh vytváří v původním meandru široké údolí, kde je situován tábor a veškeré zázemí pro horníky a ostatní zaměstnance dolu (obr. č. 2 a 5). Tady také končí přístupová cesta. Když řeknu ubytovací tábor a zázemí, je tím míněno úplně vše. Uprostřed téměř divokého pralesa, kam se každý dostává složitě za uvedených podmínek, najdete vedle ubytoven z bambusových rohoží, prosperující obchody, hospody a bary, kde se každý večer scházejí hladoví a žízniví zlatokopové z celého okolí. Satelitní připojení barevných televizí a internetu je samozřejmostí. Inu jiná doba než na Klondike, ale se stejnou atmosférou.

Zázemí a strojní vybavení

Celá rozloha zájmového území činí cca 6,4 ha. Těžba v dole byla zahájena před dvěma lety a v současné době je zde zaměstnáno okolo 100 zaměstnanců, z toho 30 horníků. Celý areál je vybavený dvěma generátory s výkonem 150 KVA, které jsou využívány jak pro chod důlní a těžební techniky, tak pro elektrifikaci ubytoven, kantýn a celého dalšího zázemí. Strojní výbava pro těžbu v dolech i v úpravně rudy je pro současný způsob těžby dostačující. Do budoucna, pokud bude snaha z těženého ložiska získávat mimo zlato i další kovy obsažené v této rudě, bude samozřejmě nutná modernizace strojního zařízení i modernizace celé těžby. V současné době má důl vyraženy dvě štoly. Spodní vychází několik metrů nad hladinou řeky, má hloubku cca 100 m, sleduje zrudněné polohy a současně slouží i jako odvodnění horní štoly, která je podstatně hlubší. Horní štola je 50 m nad spodní štolou a je již vybavena vrátkovým důlním vláčkem na dopravu vyrubané rudy z dolu do úpravny. Hloubka této štoly je v současné době okolo 250 m. V úpravně (obr. 3) rachotí několik drtiček, které melou rudu na jemný prach k dalšímu zpracování na separačních vibračních stolech (obr. 4).


Oddělování těžké frakce na separačním stole: Těžká frakce – tmavý pás v levém rohu stolu. Lehká frakce – střední světlý pás, přebytečná voda odtéká z pravé hrany stolu.

Separační stoly jsou celkem dva a za pomoci vody oddělují (rýžují) těžkou frakci (ve které je obsaženo zlato) od lehčí, která je následně dopravována na skládku ve svahu kopce. Oddělená těžká frakce je dále upravována na specielním plavícím zařízení, kde je definitivně odděleno zlato (Au). Zbytek těžké frakce je opět ukládán na skládce ve svahu. Podle informací předáka lomu, je průměrná těžba za den okolo 30 tun rudy a z tohoto množství se získává okolo 125 gramů čistého zlata denně.

Geologické složení

Z geologického hlediska jde o ložisko polymetalických rud s bohatým zrudněním, už na první pohled velkého rozsahu. Hlavními rudními minerály jsou sirníky (sulfidy) olova, železa, mědi, rtuti a molybdenu. To znamená galenit PbS, sfalerit ZnS, pyrit FeS2, chalkopyrit CuFeS2, pyrhotin FeS, cinabarit (rumělka) HgS a patrně i molybdenit MoS2. Dále jsou zastoupeny zlato Au a s největší pravděpodobností i wolframit (Fe,Mn)W, který zbarvuje tuto rudu do tmavé šedočerné barvy. Zlato, v primárním ložisku, je zastoupeno jako hydrotermální produkt v asociaci s křemenem a sulfidy. Největší zastoupení zde má ruda olova galenit (PbS), o který, podle mého názoru, by bylo vhodné se nadále zajímat. Za poslední desetiletí cena olova neustále stoupá.

V polymetalických rudách jsou většinou v různých podílech přítomny další kovy, jako například Cd, Ge, Ga, In, Tl a Ag. Celé ložisko je již z prvního pohledu velice zajímavé a v každém případě si zaslouží zvýšenou pozornost.

Další těžba

Zlato se zde také těží na mnoha místech různými drobnými společnostmi a jednotlivci rýžováním z koryta řeky. Pinky (drobné výkopy malých těžebních děl) jsou po téměř celém obvodu kopce, kde si, patrně i „na divoko“, občas těží místní vesničané, kteří převážně patří k národnostní menšině Pa Ko. Velmi zajímavá jsou také sekundární ložiska v korytě řeky, kde se také provozuje těžba ve větším měřítku. Menší soukromé společnosti zde z koryta řeky celkem moderními rýžovacími stroji a žlaby těží z říčných sedimentů drobné zlatinky a nugetky (obr. č. 6 a 7). Těžba se zde orientuje hlavně na vnější sedimentační okraje meandrů řeky. Tato lokalita je z hlediska geologického a také hlavně ložiskového velmi zajímavá. Bohužel k jeho definitivnímu posouzení je třeba provést podrobný geologický průzkum na vyhodnocení ložiska v celé o oblasti řeky a říční nivy. Přístupnost okolního terénu je příznivá pro průzkum i případnou pozdější těžbu. To je ale zatím patrně krásný sen každého geologa, ale bohužel zatím velmi vzdálený. Možná je to z hlediska krásné, divoké a jen málo dotčené okolní přírody dobře.

 

Back to top