Editorial 4 / 2022

Vážení čtenáři, zima už dávno není, to co bývala, a to nejen díky mrazivým dnům a dlouhým večerům.

Když na svatého Martina napadl první sníh a země se schovala pod bílou nadýchanou peřinu, příroda se uložila k zimnímu spánku. Také lidé nabírali v zimě nové síly, sedli si ke kamnům a povídali si či četli. Přirozené střídání ročních období určovalo běh lidského života.

Dnes je tomu jinak, roční období ovlivňují náš život pouze nepatrně. Většina povolání není vázána na jejich střídání a volný čas trávíme nezávisle na nich. V zimě v létě podnikáme cesty po celém světě do horských či přímořských míst, koncerty, divadelní představení a plesy nejsou pouze záležitostí zimy. Na regeneraci a doplnění sil tedy moc času není.

Zvolněte v adventním čase a najděte si čas na rodinu a přátele a na přečtení pěkné knihy a třeba i letošního finálního časopisu Lomy a Těžba. Dočtete se, co zajímavého bylo na Baumě a Strojírenském veletrhu, kdy byl vynalezen portlandský cement a pozveme Vás na výstavy českých architektů jako designérů techniky.

 Epilog

....aby se to napravilo, začali lidé vymýšlet žárovky a kalendáře a kdovíco ještě a vůbec jim nedošlo, že zrovna tohle je na roku to nejlepší : že dlouhé večery naučily lidi myslet. A dlouhé dny je naučily pracovat. Neboť den je stvořen pro pluh a večer pro knihu. Anebo obráceně: pluh je stvořen pro den a kniha pro večer.
František Nepil – Vánoce mám rád