Odhad hodnoty těžebních práv a zásob ložisek nevyhrazených nerostů

V souvislosti s oceňováním majetku v báňském průmyslu se jedná o vzorec původně vytvořený v r.1877 Hoskoldem (H.D.Hoskold, USA), a následně v báňské praxi používaný pro stanovení očekávané výnosnosti (rentability) vydobytí zásob nerostu z ložiska. Úpravu tohoto vzorce provedl Morkill (D.B.Morkill, USA) v r.1918. Po ní byl vzorec používán poměrně dlouhou dobu jako „Morkillův vzorec" v USA a postupně se rozšířil i do většiny zemí západní Evropy. V České republice byl tento vzorec znám již od počátku 20. století, používán byl přibližně do konce 2. světové války. Po roce 1945 a v období následujícím k jeho rozšíření však nedošlo – oceňování ložisek na tržním základě, v tomto případě v podobě stanovení výše kapitalizovaného zisku za dobu životnosti ložiska, v zemích socialistického bloku nebylo oficiálně možné provádět. V České republice byl Morkillův vzorec upraven Blahomilem Soukupem v r.1985 a následně několik let požíván s pracovním názvem „Soukupův vzorec".

Morkillův vzorec – pravděpodobná rentabilita

Jednoduchost propočtů podle Morkillova vzorce obecně, bez použití výpočetní techniky, vedla k jeho oblibě a rozšíření. Soukupův vzorec byl především určen ke stanovení pravděpodobné rentability (ekonomické vhodnosti, resp. využitelnosti) ložiska nerostné suroviny. Nikoliv pro výpočet tržní hodnoty zásob nerostu na ložisku nebo za účelem rozhodování o majetkové transakci, resp. o hodnotě nepeněžitého vkladu do majetku podniku. Z hlediska možností použití Morkillova resp. Soukupova vzorce pro potřeby ocenění báňského majetku (ať již pro odhad hodnoty těžebních práv k výhradnímu ložisku, nebo pro odhad hodnoty zásob ložiska nevyhrazeného nerostu, resp. o rozhodování se o vhodnosti investice pro majetkovou transakci v této souvislosti) je jeho zásadním nedostatkem skutečnost, že neposkytuje možnost ocenit výši a průběh investic vkládaných do ložiska, resp. do těžebního závodu.
Z matematické formulace Morkillova vzorce vyplývá, že vztah slouží k zevšeobecnění potencionálního ročního hrubého zisku báňského závodu těžícího ložisko na celkovou dobu životnosti jeho zásob. Součet posloupnosti „n" členů (geometrické řady) odúročených hodnot ročních zisků je nahrazen součinem prvního člena řady (ročního zisku závodu) a hodnoty zásobitele (vyjádřeného zlomkem) - dle tabulek finanční algebry. Dosazením do tohoto vzorce získáme sumu potenciálních odúročených hrubých zisků nejen z ložiska, ale i z provozu celého báňského závodu. Jinými slovy, hrubý zisk produkuje nejen těžba nerostu z ložiska, ale i jeho úprava, výroba konečných báňských produktů a jejich následný prodej na relevantním trhu. Výsledek propočtu ekonomicky charakterizuje báňský závod jako celek.

Morkillův vzorec je z pohledu dnešního pojetí výnosového oceňování majetku již překonaný především proto, že:

• nezohledňuje investice do ložiska vkládané na počátku jeho osvojování a po dobu jeho exploatace (důsledkem tohoto je následné výrazné nadhodnocení výsledků výpočtu, tzn. současné hodnoty očekávaných zisků, neboť tyto nejsou poníženy o potenciální výnos z vloženého a tudíž do závodu těžaře vázaného kapitálu),
• pracuje pouze s jednou diskontní sazbou pro přepočet budoucích hrubých zisků na současnou hodnotu
• používá konstantní průběh velikosti produkce i ziskovosti závodu pro celé období životnosti zásob ložiska.

Tržní princip

Od devadesátých let, v souvislosti se zavedením tržního hospodářství, se v ČR začala používat metoda čisté současné hodnoty (NPV-Net Present Value) peněžních toků, která je založena na sčítání diskontovaných (odúročených) investičních výdajů, provozních nákladů, tržeb a výnosů v časovém průběhu celé životnosti ložiska. K vypracování těchto nových metodických přístupů k oceňování majetku v těžebním průmyslu přispělo řešení grantu č.94 068 Česko-amerického vědeckotechnického programu „Systém ekonomického hodnocení nerostných zdrojů v České republice", řešícího ekonomickou využitelnost ložisek nerostných surovin v ČR a jejich oceňování Geofondem České republiky. Tato metodika, vypracovaná ve spolupráci s pracovníky GEOFONDU ČR Ing. Jindřichem Karpíškem, CSc., byla kladně oponována Českým báňským úřadem, MPO ČR a MŽP ČR a dále několika významnými báňskými podniky. Následně byla zavedena do výuky na Institutu oceňování majetku při VŠE v Praze, Ústavu soudního inženýrství v Brně při VUT v Brně i na Ústavu oceňování majetku Ekonomické fakulty VŠB-TU v Ostravě. Jedná se o metodiku založenou na tržním principu – konkrétně na výnosovém ocenění, jehož základem je vyhodnocení očekávaných geologických, báňsko-technických a ekonomických podmínek vydobytí zásob nerostu z ložiska, zhodnocení nerostné suroviny do konečných produktů a posouzení možností prodeje výsledné báňské produkce na příslušném relevantním trhu. Propočet je založen na modelování peněžních toků při otvírce, přípravě a dobývání ložiska. Při tom je nutné zohlednit působení činitele času na budoucí peněžní toky těžebního podniku a rizika návratnosti kapitálu do něj vloženého. V podstatě je nutné na počítači namodelovat báňsko-technické a ekonomické procesy spojené s postupným vydobytím zásob ložiska a se zahlazením důsledků hornické činnosti.

Nástin vývoje oceňování posledních let

Počátkem 90. let minulého století probíhalo „oceňování" ložisek často formou výpočtu zásob a vynásobení jejich objemu cenou za finální výrobek, bez zohlednění jakýchkoliv nákladů nezbytně nutných na vydobytí nerostu, bez faktoru času, v případě některých znaleckých posudků pak i pomocí různých koeficientů v teorii oceňování neznámých. Společným jmenovatelem těchto postupů byla jejich absolutní netransparentnost a nemožnost ověřit výsledky výpočtu. Přestože se v takovýchto případech nejednalo o postup, který by bylo možné korektním oceněním, a už vůbec ne tržním odhadem nazvat, bankovním sektorem byly tyto posudky často akceptovány, a obdobně i „hodnota" majetku v nich vypočtená byla např. ze strany soudů při navyšování obchodního jmění společností, případně při zakládání společností nových, bez výhrad akceptována. Ocenění takto realizovaná byla navíc provázena terminologií, která byla z ekonomického hlediska často zavádějící až matoucí a neposkytovala hodnověrný obraz o hodnotě oceňovaného majetku. V oblasti těžebních práv docházelo díky různým, často účelově formulovaným výkladům, ke špatné interpretaci a k úplnému odklonu od této kategorie, zavedené a používané v systému evropského horního práva již v dávné minulosti (viz „horní regál", „urbura"). Této skutečnosti bohužel do jisté míry svědčil i text horního zákona z r.1988, ve kterém byl, a do dnešního dne je např. termín „oprávnění" použit v několika významech.
Snahy bagatelizovat těžební práva jako základní složku nehmotného majetku báňského podnikatele na výhradním ložisku lze pozorovat i po přelomu tisíciletí, bez ohledu na skutečnost zda se tak děje účelově nebo z nevědomosti. S nadsázkou však lze konstatovat, že počet takovýchto názorů, prezentovaných ve znaleckých posudcích, v letech 2005 – 2008 klesá úměrně s nárůstem soudních sporů jejichž předmětem je ocenění ložisek provedené způsoby naznačenými v úvodu této kapitoly. V důsledku tohoto vývoje na jedné straně lze spatřovat jistý přínos pro oceňování nehmotného majetku v České republice obecně, na straně druhé, bohužel s jistým zpožděním, lze pozorovat i větší obezřetnost bankovních ústavů v přijímání posudků zabývajících se oceňováním této komodity.
Přístup soudní moci i Policie ČR k uvedené problematice je, z titulu jejich funkce, retrospektivní – existence či neexistence těžebních práv nebo odhad jejich hodnoty jsou řešeny vždy až následně na základě předmětného podání, většinou formou revizních znaleckých posudků v souvislosti s probíhajícími soudními procesy.

K dnešnímu dni nejsou v České republice deklarovány závazné postupy nebo metodiky, podle kterých by odhad hodnoty těžebních práv k výhradnímu ložisku, resp. odhad hodnoty ložiska nevyhrazeného nerostu, měl být proveden. Tato skutečnost však není důvodem proč by oceňování majetku v báňském průmyslu nemohla být prováděna korektně a v souladu s přístupy zavedenými ve vyspělých tržních ekonomikách. Na druhé straně je ovšem nutné připomenout fakt, že oceňování na takových základech jsou již na našem území řadu let realizována řadou znalců i znaleckých ústavů včetně renomovaných zahraničních společností.

Význam ocenění pro těžební společnost

Přínos výpočtů, ať již realizovaných za účelem stanovení ekonomické využitelnosti ložiska, nebo realizovaných přímo za účelem odhadu výnosové hodnoty těžebního závodu jako celku nebo jeho nehmotného majetku v podobě hodnoty těžebních práv či ložiska nevyhrazeného nerostu, byl jednoznačně prokázán zejména výše citovaným česko-americkým programem, ale taktéž např. studií realizovanou Geologickou službou ČR z pověření MPO ČR v letech 2004 až 2006 a také v praxi v oceňování držby práva dobývání nerostů v hranicích dobývacího prostoru, resp. těžebních práv. Metodický postup řešení této studie byl založen na shromáždění a analýze dostupných zahraničních materiálů a studií, zabývajících se aplikací 3-D UNFC klasifikace (United Nations Framework Classification), ekonomickým hodnocením ložisek nerostných surovin a mezinárodních oceňovacích standardů, syntéze hlavních zjištěných výsledků a následně na vlastní aplikaci ekonomického ocenění na vybraná výhradní ložiska hlavních skupin nerostných surovin ČR (energetické suroviny - hnědé uhlí, rudy – zlato a stavební suroviny – stavební kámen). Součástí studie byla jednak detailní metodika ekonomického hodnocení ložisek nerostných surovin, modernizovaný softwarový program ekonomického ocenění s uživatelským manuálem, rozbor současného legislativního rámce v ČR, upravujícího tuto problematiku a návrh doporučených legislativních úprav, podmiňujících úspěšné zavedení klasifikace UNFC v našem systému horního práva včetně doporučených postupů ekonomického hodnocení ložiskového výsledku i vlastního ocenění – odhadu hodnoty těžebních práv nebo zásob nevyhrazeného nerostu na tržním základě.

Praktickou využitelnost výsledků ocenění – odhadu hodnoty těžebních práv výhradního ložiska nebo odhadu hodnoty ložiska nevyhrazeného nerostu je možné vidět při rozhodování se báňského podnikatele o majetkové transakci (koupě/prodej, změna obchodního jmění), nebo v případě zájmu o odhad hodnoty takového majetku bez úmyslu majetkových transakcí.

V rámci ČR je klasifikace těžebních práv (báňských oprávnění) jako nehmotného majetku akceptována odbornou veřejností teprve posledních několik let. Tento názor je v souladu i se stanovisky ústředních orgánů (MF ČR, MŽP ČR) z nichž je zřejmé, že těžební práva jsou považována za ekonomickou kategorii – nehmotný majetek, který je mj. převoditelný a tedy i ocenitelný. Konečně, tento názor vyplývá i z loňského rozsudku Vrchního soudu v Praze.

S laskavých souhlasem Ing. Jindřicha Karpíška, CSc. byly autorem článku použity i jeho podklady.

Montana Moravia
Menclovice 810
686 01 Uherské Hradiště
tel. +420 774 136 678
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.montanamoravia.cz