První nákladní lanová dráha firmy Wiesner

Wiesner a Kadaň

Chrudimská firma František Wiesner, založená v polovině 50. let 19. století, se po roce 1945 stala Transportou Chrudim. Tento podnik měl významný podíl na dodávkách těžebních technologických celků pro všechny severočeské i západočeské povrchové hnědouhelné doly. Historicky lze tedy najít ještě jednu zajímavou souvislost mezi chrudimským strojírenským podnikem a těžebním průmyslem v Kadani, městě dnes spojeném především s dobýváním uhlí.

Nové výrobní obory

Šéf rodinné firmy Ing. Dr. František Wiesner (1893 –1970) musel po roce 1918, po skončení první světové války, hledat pro strojírnu nové výrobní obory. Dvacátá léta minulého století byla obdobím prvotního rozvoje nového druhu dopravy – visutých lanových drah. Tyto dráhy dosáhly sice největšího rozmachu v alpských zemích, ale ani tehdejší Československá republika nezůstávala pozadu. Z počátku se zdálo, že dodávky lanovek budou u nás věcí zahraničních, především německých společností.

Je zajímavé sledovat rychlý vzestup domácího výrobce, chrudimské firmy František Wiesner. Strojírna měla již od konce 19. století poměrně značné zkušenosti s nákladními visutými dráhami v cukrovarech. To byly ovšem visuté dráhy kolejnicové, protože nosnou funkci zastávala speciální, na podpěrách umístěná kolejnice a lano bylo pouze tažným prostředkem pro pohyb vozíku. Doprava na visutém nosném laně a zejména pak doprava osob, byla přece jen cosi jiného.

První úspěchy

V roce 1926 dodala Wiesnerova strojírna svou první moderní nákladní visutou dráhu pro firmu Petzold – Döll do Kadaně. Stalo se tak ovšem s výraznou technickou pomocí německé firmy Curt Rudolph z Lipska. V tomto roce také nabízí firma Wiesner osobní lanovou dráhu do Janských Lázní, pouze jako domácí společník firmy Curt Rudolph.

Během pouhých deseti let se následně chrudimský podnik stal v oboru lanové dopravy v podstatě světovou špičkou. Po osobní lanovce v Janských Lázních a v Liberci na Ještěd, samostatně realizoval mimořádné technické dílo – lanovou dráhu z Tatranské Lomnice na Lomnický štít (LT 1/2022). Tato dráha, dokončená v roce 1940 držela ještě mnoho let světové a evropské primáty hned v několika parametrech, a to zejména nepodepřená délka lana 1730 metrů. Překonána byla až v roce 1956 francouzskou lanovkou z Chamonix na Aiguille du Midi.

Spolupráce firem

Jestliže jsme uvedli, že prvním krokem k zavedení výroby moderních lanových drah v chrudimské Wiesnerově strojírně bylo navázání spolupráce s firmou Curt Rudolph z Lipska, uveďme též alespoň stručně něco o této firmě.

Ve vývoji lanových drah sehrála historicky naprosto nezastupitelnou roli německá firma Adolf Bleichert, založená v Lipsku v roce 1874. Ta na konci 19. století neměla konkurenci, a to ani ve světovém měřítku. Ovšem již před první světovou válkou se konkurence objevila v Kolíně nad Rýnem – J. Pohlig AG. Význam firmy Pohlig narostl po první světové válce spojením s firmou Ernsta Heckela ze Saarbrückenu. Naopak ve firmě Bleichert se objevily silné decentralizační tendence a v jejich důsledku vzniklo několik menších projekčních kanceláří, stojících mimo různé kartelové dohody, kterými byla vázána mateřská firma Bleichert. Krize počátku třicátých let vedla u Bleichertů ke ztrátě rodinného vlastnictví firmy a dalším vývojem se pak jméno Bleichert stalo v Lipsku pouze minulostí.

Projekce a logistika

Naproti tomu samostatné projekční kanceláře dokázaly s malými náklady realizovat dosti rozsáhlé dodávky. Mezi těmito kancelářemi vynikla právě firma, založená v Lipsku 1.1. 1926 Curtem Rudolphem (nar. 30.8.1881), zaměstnávající například v roce 1928 jen devět pracovníků. Kancelář se zabývala pouze projekční přípravou, případně logistickou organizací montáže lanových drah. V polovině dvacátých let to ovšem bylo právě to, co potřeboval bystrý podnikatel František Wiesner.

Jakési ideové vedení projektanty od C. Rudolpha se prolíná celou etapou vývoje lanových drah v Chrudimi v druhé polovině dvacátých a ve třicátých letech. Sám Rudolph byl v Chrudimi dosti častým hostem, jak vzpomínal ing. František Wiesner mladší (1925 – 2017). Ještě dodejme, že firma C. Rudolph, sice ve značně změněných podmínkách, ještě mnohá léta po druhé světové válce v Lipsku působila, zatímco firma Bleichert (tedy pouze již jen jako chráněná značka) Lipsko opustila.

Lanová dráha v Kadani

Vraťme se ale k lanové dráze v Kadani. Podle projektu kanceláře Curt Rudolph byla tedy v roce 1926 postavena na svou dobu velká nákladní lanová dráha spojující kaolinový důl jihovýchodně od města se zpracovatelskou továrnou Petzold- Döll.

K lanové dráze můžeme kromě dochovaných fotografií uvést těž základní údaje. Lanová dráha s dřevěnými podpěrami byla dvoulanového systému s nosným a tažným lanem s výklopnými korbami. V prospektu firmy Wiesner z počátku třicátých let se dozvídáme, že lanová dráha měla délku 800 m a výkon 25 t/h.

Dalším zdrojem informací je „Dokument o lanových drahách", zpracovaný projekčním a obchodním oddělením pro vedení národního podniku Transporta Chrudim na přelomu let 1960 a 1961. Tam se uvádí, že tato první moderní lanovka firmy Wiesner, výkonu 20 t/h, délky 1,4 km, i když rekonstruovaná, jezdí dodnes (tedy do roku 1960).

Můžeme usoudit, že dráha byla s postupem těžby kaolinu v lomu prodloužena, za cenu snížení přepravní kapacity. Jistě muselo za více než třicet let provozu dojít též k výměně lan i podpěr. Ovšem, že by dráha mohla dosáhnout délky 1400 m se zdá podle měření v mapě dost nepravděpodobné. Lanovka procházela trasou, která je v dnešní situaci zcela změněna obytnou zástavbou.

Další lanovky a jeřáb

Do roku 1930 bylo strojírnou Wiesner ve spolupráci s firmou Rudolph postaveno několik dalších lanovek nákladních i osobních a jeden kabelový jeřáb. Nákladní lanovky byly určeny pro ostravský revír (Larisch – Mönnich) a dále lanovky pro Polom a Handlovou.

Později následovaly nákladní lanové dráhy do Karvin1é, Ratíškovic, pro slovenskou elektrárnu Nováky, do Polska a také do Bulharska. Pro Škodu Plzeň byla vyrobena nákladní dráha pro elektrárnu Marica.

Na Weisnera navazuje Transporta

Na tradici výroby lanových drah u firmy Wiesner navázala poválečná Transporta, která právě v projektování a dodávkách nákladních lanových drah dosáhla v padesátých až sedmdesátých letech výrazných exportních úspěchů. Byly dodány lanovky do Brazílie, lokality Rio Branco a Pastinho. Dále do Indie – lokality Kangsabati, Renusagar a lanová dráha pro firmu Minerals u města Ranchi. V Barmě byla postavena lanovka pro cementárnu Thayetmyo. Několik lanových drah bylo vyvezeno do Jugoslávie (např. Smederevo, Kakanj).

V rámci Československa bylo do poloviny 70. let realizováno asi šest desítek nákladních lanovek. Z nich dodnes funguje pouze jediná, dopravující surovinu z Černého Dolu do vápenky Kunčice nad Labem (viz Lomy a Těžba 2/2020).

Text: Ing. Václav Smutný
Foto: Archiv firem Weisner a Transporta