Hana Wichterlová – první dáma českého sochařství

Otec Karel Wichterle patřil k osvíceným podnikatelům, kteří věděli, že peníze jsou sice důležité, ale neznamenají úplně všechno. A tak vedle obchodní dravosti a touhy po materiálním úspěchu měl také zájem o umění a kulturu, která sice nevynáší, ale obohacuje život. Přátelil se s řadou umělců, mezi ně patřil i architekt Jan Kotěra. Právě ten si povšiml, že má Hana výtvarné nadání a doporučil rodině, aby ji poslala na uměleckou školu.

Studia a díla

Šestnáctiletá Hana tedy nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 1919 –1925 studovala sochařství u Jana Štursy.

Mezi její spolužáky patřili například Vincenc Makovský či Josef Wágner a Bedřich Stefan, její budoucí manžel. Akademii absolvovala s plastikou Údiv, která se řadí k mistrovským dílům.

Po ukončení studií odjela do Paříže, kde žila a tvořil několik let a osobnostně i umělecky dozrála. Seznámila se zde s dílem rumunského sochaře Constantina Brâncuşiho, jehož tvorba ji později významně ovlivnila.

Mezi další její nejznámější výtvory patří Stojící dívka, Torzo s vázou a zejména Pupen, který představuje vnitřní tvar pupene. Toto dílo je považováno za nejdůležitější sochu české meziválečné avantagardy. Od roku 1931 byla členkou Spolku výtvarných umělců Mánes.

Smržice a pražský atelier

Během druhé světové války žila na farmě ve Smržicích a výtvarně nepracovala. V roce 1942 si vzala bývalého spolužáka, výtvarného sochaře Bedřicha Stefana. V roce 1948 se pak vrátila zpět do Prahy, ale sochařské tvorbě se znovu začala věnovat až v polovině padesátých let.

V malostranském ateliéru Hana Wichterlová žila a pracovala přes 50 let a vytvořila řadu dalších skvělých děl. Často se tam potkávala s fotografem Josefem Sudkem, který vytvořil cyklus magických fotografií s názvem „Zahrádka paní sochařky".

Nedokončená Mahulena

Zvláštní místo v díle Hany Wichterlové má i nedokončená plastika Mahuleny, na níž umělkyně pracovala pětatřicet let. Tato kompozice, jež představuje symbiózu stromu a ženského těla, se stala symbolem Mezinárodního sochařského sympozia Hany Wichterlové, které se deset let pořádalo v Prostějově. Věnovala se i zakázkové tvorbě. Známé jsou z této doby například zvířecí reliéfy, které slouží jako domovní znamení věžových domů ve Vítězné třídě na Kladně.

Zasloužilá umělkyně

V roce 1968 byla oceněna titulem Zasloužilá umělkyně. Roku 1988 měla mít u příležitosti svých pětaosmdesátin výstavu v pražské Nové síni. Této možnosti se vzdala ve prospěch mladých sochařů – výstava Mladí pražští výtvarníci k jubileu Hana Wichterlové se pak stala mimořádnou kulturní událostí.

Hana Wichterlová patří k nejvýraznějším osobnostem českého meziválečného avantgardního sochařství a právem jí patří přízvisko první dáma českého sochařství. Zemřela v plné práci ve svém ateliéru na konci srpna v roce 1990. Řadí se mezi uznávané představitelky moderního českého sochařství.

Zdroje:
cs.wikipedia
prostejovsky.denik.cz

Zpracovala: Vladimíra Štěpánková