KRAJINA LUŽICKÝCH JEZER

Díky postupnému zaplavování bývalých hnědouhelných povrchových dolů zde prostřednictvím působení lidského faktoru vzniká největší uměle vytvořená vodní oblast Evropy. V několika dalších letech bude navíc deset jezer propojeno splavnými kanály. Vzhled regionu se mění s každým přibývajícím kubíkem vody. V některých místech je ještě možné z bezprostřední blízkosti pozorovat živý proces přeměny krajiny. Část jezer byla zaplavena již před desetiletími, a proto dnes okouzlují svými plážemi, přístavy a amfiteátry.

Hnědouhelná minulost, přítomnost a budoucnost

Těžba v Lužici začala před více jak 150 lety a od té doby bylo v celém regionu vytěženo na dvě miliardy tun hnědého uhlí. Tehdy nově industrializovaný textilní průmysl v městech Forst a Chotěbuz vyžadoval velké množství paliva. Hnědé uhlí dobývaly malé rodinné společnosti, ale po roku 1871 vedení nad těžbou převzaly velkopodniky. Dobýval se zde zejména lignit, nejmladší a nejméně karbonizované hnědé uhlí. Těžba značně zasáhla do života Lužických Srbů, částečně nebo úplně bylo vysídleno přes 100 vsí a důsledkem jejich přesídlení byla většinou ztráta národní identity. Po revoluci se počet gigantických hnědouhelných dolů snížil ze sedmnácti na pět dolů. Přesidlování sice probíhá, ale v mnohem menší míře. Velké škody při povrchové těžbě vznikaly i na přírodě a krajině Lužice. Začátkem 90. let stály obce Saska a Braniborska před rozhodnutím, jak naložit s dědictvím těžby – s obrovskými jámami. A tak vznikl projekt lužických jezer, po vzoru už zrekultivovaného jezera Seftenberger See. Výsledkem bude největší umělá jezerní oblast Evropy, ráj pro příznivce aktivní dovolené, ale především příkladně rekultivovaná krajina.

V současnosti se v oblasti těží v pěti hnědouhelných provozovnách. V budoucnosti se plánuje otevření pěti nových povrchových dolů, ale podle dostupných informací by neměly dosahovat tak obřích rozměrů. Všechny tyto doly vlastní energetická společnost Vattefall, která je pátou největší energetickou společností v Evropě. Je dceřinou společností Vattefall AB, kterou zcela vlastní Švédské království. Organizace Vattefall vlastní nebo má podíl v elektrárnách v Německu, Polsku, Holandsku, Velké Británii, Dánsku, Finsku, Estonsku a samozřejmě ve Švédsku. Podnik je aktivní ve všech fázích dodavatelského řetězce elektrické energie. Zabývá se tak výrobou, přenosem, distribucí i prodejem elektřiny. Dále jako největší výrobce tepla v Evropě vyrábí a prodává teplo z tepláren.

Jezera

Jezerní oblast bude celkem zahrnovat 24 jezer s celkovou vodní plochou více jak 14 tisíc hektarů. Z toho deset jezer má být propojeno splavnými průplavy o celkové rozloze přibližně 7 tisíc hektarů. Jezera se dělí na Severní jezera v Braniborsku, Lužický řetězec na pomezí Braniborska a Saska, Jižní jezera v Sasku a na ostatní jezera, zatopené štěrkovny a pískovny. Největší rozpětí jezerní oblasti přibližně: z východu - na západ 66 km a ze severu - na jih 44 km.

Jedno ze starších jezer Senftenberger See vzniklo již v roce 1973. Jedná se o skvělý příklad úspěšné vodní rekultivace lužické krajiny, který byl realizován na bývalém dole Niemtsch (těžba ukončena roku 1966). Okolo jezera se postupně zbudovaly pláže, ubytování, přístav, občerstvení, rozhledna a cyklotrasa s odpočívadly. Uprostřed 1300 hektarového jezera se nachází ostrov, který je vyhlášený jako přírodní rezervace a proto je na něj vstup přísně zakázán.

Od června 2013 je v provozu Koschenerský kanál, který jezero spojuje s Geierswalder See.

Kanál patří k velmi zajímavým stavebním projektům, měří více než kilometr a protíná na své trase jak krajskou silnici, tak řeku Schwarzer Elster. Z důvodu rozdílných výšek vodní hladiny na obou jezerech bylo nutné vystavět stavidlo. Časem budou splavnými kanály vzájemně propojena i další lužická jezera.

Po uzavření dolu Cottbus Nord v roce 2015 začne vznikat největší Lužické jezero Cottbuser Ostsee. Podzemní voda nebude stačit na zatopení jámy a proto bude dodávána voda z řeky Sprévy, až 3 miliony m3 vody za rok po dobu deseti let.

Průmyslové památky

U jezera Bergheider See ční do Lužického nebe bývalý odklízecí těžební most F60.

Na základě svých obřích rozměrů je také nazýván „ležící Eiffelova věž“. Kolosální památka byla vystavěna v letech 1991 – 92 k odklizu nadložních vrstev. Dnes se z ní návštěvníci mohou kochat nádherným výhledem.

Největší hornické muzeum těžby hnědého uhlí v Německu bylo zřizeno v bývalých prostorách briketárny a elektrárny Knappenrode u města Hoyerswerda.

Nacházejí se tu výstavy největších kamen a krbů, minerálů, báňské záchranné služby, důlního umění (Mine Art) a další zajímavé expozice. Za zmínku stojí 30 metrů vysoká ocelová rozhledna Landmark. Byla postavena jako symbol transformace regionu mezi jezery Geierswalder See a Sedlitzer See.

Sportovní vyžití

Krajina Lužických jezer je skutečný ráj pro cykloturisty, bruslaře a milovníky vodních sportů. Návštěvníci si mohou užívat nejen opalování se na plážích, ale mohou si také vyzkoušet a pobavit se při plachtění, veslování, surfování, potápění nebo rybaření. Kdo by raději přidal tempo, ten může jednotlivá jezera objevovat na vodním skútru či lyžích, při wakeboardingu nebo jednoduše na motorovém člunu.

Okolo jezer je zbudovaná velmi dobrá síť cyklostezek, která je téměř výhradně určena pro cyklisty a bruslaře. Trasy jsou často okružní a různě se křižují a tak si rekreanti mohou naplánovat výlety na míru. Napříč jezerní krajinou vede sedm dálkových tématických cyklotras. Na 186 kilometrové Jezerní magistrále výletníci na vlastní kůži zažijí, jak vzniká největší evropská uměle vytvořená vodní oblast. Na svých cestách se tak cykloturisté seznámí s různými stádii zaplavování jezer a zažijí proměnu krajiny. Naproti tomu pak výlet po hornické stezce Dolnolužické důlní magistrále zaručuje opravdové dobrodružství, návštěvníkům zprostředkuje směsici plnou průmyslové kultury, zajímavých míst, působivých dolů a rekultivované přírody.

Terénem za dobrodružstvím

Na své si zde přijdou i milovníci čtyřkolek a offroadu. Nedaleko zpevněných cest naleznou návštěvníci původní písečné duny a pouštní oblast bývalých povrchových dolů, kde si mohou parádně zajezdit a přitom shlédnout rekultivací se proměňující krajinu. Fanoušci motosportu určitě navštíví nejmladší německý závodní okruh Lausitzring. Okruh, který je vystavěn v bývalém hnědouhelném dole, byl otevřen v roce 2000. Na Lausitzringu je zábava i bez motoru a to především díky tzv. Lausitzer Bladenight. Jde o závodní okruh k dispozici výhradně pro cyklisty a in-line bruslaře.

Turisté toužící po nevšedním zážitku se mohou ubytovat v plovoucích domech. Nabídka bezbariérové dovolené sahá od tandemových výletů pro zrakově postižené na kole a na plachetnici, až po bezbariérové projížďky na čtyřkolkách, v džípech a v mini vláčku.

Rekultivací bývalých dolů v Lužici opravdu vzniká unikátní rekreační oblast nabízející nekonečné množství aktivit.

Zdroje:

• detail-online.com
• de.wikipedia.org
• lausitzerseeland.de
• luzice.cz
• senftenberger-see.de
• severnicechy.info
• spreewald.de