Korečkový elevátor

Náhrada lidské práce při nakládce sypkých materiálů z volné skládky nebo na korby vozů či do vagónů, byla motivací vzniku jednoúčelových strojů již na přelomu 19. a 20. století, zejména ale po 1. světové válce. Stroje tohoto určení, pracující na principu korečkového elevátoru se objevovaly nejprve ve vyspělých průmyslových zemích. Základním prvkem korečkového elevátoru je nepřetržitá řada kapes (korečků), upevněná obvykle na spojené smyčce řetězu, nabírající sypký materiál na jednom konci a vysypávající jej na konci druhém.

První zařízení z Hannoveru

Nám nejblíže byly tyto stroje vyráběny v Německu. Můžeme konkrétně jmenovat systém německé továrny Heinzelmann. Tato firma z Hannoveru zhotovila v roce 1913 první zařízení uvedeného typu nazývané „vykládač Heinzelmann s přihrnovacími šneky" a v průběhu necelých dvaceti let získala zkušenosti na více než pěti stech instalacích strojů po celém Německu. Ovšem hannoverská firma používala tato zařízení většinou pouze pro vykládku vagónů a lodí.

Samohybný nakladač

Jiný vývoj měla výroba menších, podstatou shodných samohybných nakladačů sypkých hmot na korbu nákladního automobilu, respektive do vagónu. Vzory můžeme hledat opět nejprve v Německu. Obrázek, otištěný v roce 1925 v časopisu Strojnický obzor ukazuje výrobek firmy Stotz Stuttgart, který si je již s pozdějšími nakladači principiálně velmi podobný, pouze přihrnování uhlí k elevátoru se podle doprovodného textu provádělo ručně. Zařízení se pohybovalo na pojezdových kolech. Po druhé světové válce se obrátil politický vítr. Tehdy k nám vanul vítr inspirace ze směru východního, z tehdejšího Sovětského Svazu. Ve filmovém týdeníku č. 24 v červenci 1951 se tak objevil stroj, o kterém bylo uvedeno: Na Pražském vzorkovém veletrhu se představil sovětský „Vícekošový nakladač T61" s výkonem 100 t/h.

Další informace můžeme získat z dobové technické literatury.

„S nakladačem se pracuje takto: Nakladač zajíždí šnekovým přihrnovačem k hromadě zboží.
Šnekovice při otáčení nabírá zboží a protože má každá polovina šnekovice jiný smysl stoupání, je zboží přepravováno až ke korečkovému elevátoru, který zboží zdvihá a shazuje na pásový dopravník, jenž je vykládá do automobilu nebo do jiného dopravního prostředku.
Výkonnost nakladače je až 50 m3/h. Výkon motoru 22 k, nakladač váží asi 6,2 t,
a obsluhuje jej jediný pracovník."

Dva korečkové nakladače

V Československu můžeme zaznamenat na přelomu 50. a 60. let dva typy kontinuálně pracujících korečkových nakladačů, jednak BST-60 a jednak nakladač Brom.

Korečkový nakladač BST-60 byl vyráběn Stavostrojem Nové Město nad Metují, byl sofistikovanější, ale také těžší. Měl otočnou horní stavbu a dieselelektrický pohon. Motor Škoda 2S 110 poháněl elektrický generátor. Hmotnost stroje 9000 kg.

Druhý korečkový nakladač Brom vznikl v Transportě Chrudim. Vývojem nakladače bylo pověřeno vývojové konstrukční oddělení Ing. Vladimíra Broma, odtud tedy také neoficiální jméno stroje. Nicméně vlastním tvůrcem byl, dle autentické vzpomínky Ing. Oldřicha Smetánky, konstruktér Ing. Arnošt Pollak. Ten se zapsal do technické historie Transporty i jinými významnými technickými počiny. Byla to například konstrukce mechanické lopaty MLP nebo konstrukce dvojitého čelního výklopníku vagónů.

Práce konstruktérů

Zde snad jen proložme poznámkou, že dnešní konstruktér obvykle netvoří stroje jako jakési prvokonstrukce, tedy vynálezy jaké ještě svět neviděl. Jeho úlohou je stvořit stroj, z osvědčených komponent, který v sobě spojí co nejvíce výhod podobných strojů od konkurenčních výrobců a bude přitom ještě cenově výhodnější.

Obdobně musíme nahlížet i na práci konstruktérů v době Arnošta Pollaka. Jejich úloha byla proti dnešku jiná v tom, že museli striktně využívat komponenty pouze domácí a ještě lépe vlastní provenience. Například převodové skříně s ozubenými koly se tehdy také konstruovaly a vyráběly v Transportě.

Dnes je naopak konstruktér zahlcen informacemi o snadno dosažitelných produktech světových výrobců. Ovšem musí respektovat zákonné požadavky na výrobky, zpracovat analýzy rizik, snažit se orientovat v mezinárodních dodacích podmínkách zboží
a dalších ne příliš technických záležitostech.

Korečkový nakladač Brom

Vraťme se tedy do doby vzniku nakladače Brom. Proti možným vzorům se jeví inovativní využitím buldozerové radlice za přihrnovacími šneky.

Na konstrukci housenicového podvozku nakladače se konstrukčně podílel též zmíněný Ing. Oldřich Smetánka. První prototyp nakladače Brom byl dokončen ještě v roce 1955.

Po zkouškách prototypu byl tedy nakladač konstrukčně přepracován a typ Br-2 byl dokončen v lednu 1957.

Strojírenská výstava v Brně

Záhy se začal připravovat na první předvedení veřejnosti na III. Strojírenské výstavě v Brně, v září 1957. Prezentace Transporty na této výstavě (předchůdkyni pozdějších strojírenských veletrhů) byla dosti nápaditá, dopravní zařízení různých typů vytvářela jakýsi uzavřený okruh, v kterém dopravovala písek. Výstava, tehdy neobvyklého rozsahu, se konala již potřetí. Traduje se, že některé fotografie výrobků Transporty zde zhotovil i známý fotograf Vilém Heckel, který se věnoval též průmyslové a reklamní fotografii.

To, zda by měly být na výstavě prezentovány výrobky ve stádiu prototypu bylo předmětem polemik a pro rok 1957 bylo stanoveno, že vystaveny být mohou, pokud o jejich výrobě bylo již rozhodnuto.

Prezentace nakladače se účastnil osobně Vladimír Brom a vzhledem k určité nevyzrálosti stroje bylo několikrát třeba jeho zásahu a improvizované opravy.

Prototypy

Nakladač na housenicích Br-2 se stal v Brně předmětem zájmu, nicméně není známo, že by byl také skutečně dodán nějakému uživateli, zdá se spíše, že bylo vyrobeno opravdu pouze několik prototypových kusů. V roce 1958 se brněnská výstava nekonala s tím, že v roce 1959 se uskuteční 1. Mezinárodní strojírenský veletrh. Tam už se ale nakladač Brom neobjevil.

Závod Frýdlant nad Ostravicí

S ohledem na záměr vyrábět v Transportě dálkovou pásovou dopravu pro povrchové doly, a také perspektivnější vysokozdvižné vozíky s bočním ložením, stal se nakladač Brom postupně spíše přítěží, a tak starost o jeho další rozvoj byla předána do nově připojeného závodu VHJ Transporta ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Tam se vyráběly již dříve tzv. klepetové nakladače pro hlubinné doly a zřejmě se ve Frýdlantu dočkal i námi sledovaný nakladač Brom dalšího vývoje. Ten je ale doložen pouze fotografiemi z roku 1960. Zda a kolik „nakladačů na pásnicích" bylo ve Frýdlantu vyrobeno, se již ale po mnoha desetiletích asi nepodaří zjistit.

Osud nakladače

Předání dokumentace a vzorových kusů do závodu TRA 05 Frýdlant proběhlo v letech 1959 až 1960 s předpokladem zahájení sériové výroby v roce1961.
Informace o osudu nakladačů Brom se uzavřely, když od 1.1. 1963 byl z VHJ Transporta vyčleněn závod 05 Frýdlant nad Ostravicí a vrácen do n.p. Ostroj Opava.

Poslední stopy

Poslední dosud nalezenou stopou nakladače Brom je zmínka v publikaci
Obsluha a údržba traktorových strojů, vydané SNTL v roce 1967. Tam se dozvídáme, že nakladač Br-3, korečkový s pásovým podvozkem, se od roku 1963 nevyrábí, stejně jako nakladač BST-60

• Technické parametry nakladače Brom Br-2
• Dopravní výkon 50 až 80 m³/hod
• Šířka záběru 2200 mm
• Typ motoru vznětový dvouválcový motor Slavia DR27 s mechanickým
• přenosem výkonu na pásy podvozku i dopravníky.
• Výkon motoru 27 k/1500 ot./min
• Celková hmotnost 6650 kg
• Pracovní rychlost pojezdu 2,1 m/min
• Přejezdová rychlost 7,5 km/hoda 
• Předpokládaná cena v roce 1959 ... 158.400, Kčs

Dnes – univerzální nakladače

Uzavřeme konstatováním, že jednoúčelové stroje jako nakladač Brom se dnes v podstatě na trhu nevyskytují, jsou zcela nahrazeny univerzálnějšími nakladači s čelní lopatou a výkonným motorem. Princip korečkového elevátoru se v současnosti pro nakladače využívá už jen pro opravdu speciální použití jako jsou vykladače lodí nebo třeba u velkého korečkového naběrače na skládce rudy.

Zpracovali: Ing. Vlastislav Smutný a redakce LT